Kvetoucí krajiny, modré volební obvody. Co volby v Sasku-Anhaltsku říkají o německém východě
Od „Aufbau Ost“ k modrému východu: Sasko-Anhaltsko po volbách. Ilustrace vytvořená pomocí AI.
Ještě ráno jsem seděl na semináři v Dolním Sasku se soudruhy a soudružkami ze Saska-Anhaltska. Večer jsem byl v kanceláři strany, díval se na televizi a sledoval, jak se jejich spolková země na obrazovce barví do modra.
V šest přišla první čísla. Sloupce lezly nahoru, vedle nich naskakovala procenta, moderátoři začali počítat. Už první prognóza byla dost jasná. Později bylo jasno úplně: 43,8 procenta pro AfD.
Mezi Dolním Saskem a Saskem-Anhaltskem je jen jedna zemská hranice. Na televizní obrazovce ale toho večera vypadala skoro jako hranice dvou politických klimatických pásem.
Nebyli jsme v Magdeburku, nebyli jsme na volebním večírku ani tam, kde se slavilo. Viděli jsme to, co miliony dalších lidí před televizí: politiky před mikrofony, reakce z volebních štábů, grafy a mapu, na níž přibývalo modrých obvodů.
Televize tohle umí až překvapivě dobře. Spolková země s něco málo přes dvěma miliony obyvatel, chemickými závody, vesnicemi, paneláky, nemocnicemi, logistickými halami a lidmi, kteří mají dost rozdílné zájmy, se během několika minut změní v jednu barvu. Toho večera bylo Sasko-Anhaltsko hodně modré.
AfD nakonec získala 43,8 procenta hlasů a 39 z 83 mandátů v novém zemském sněmu. Na absolutní většinu jí chyběl jen kousek. CDU, která politiku spolkové země dlouhá léta určovala, skončila daleko za ní. Rozsah vítězství přitom nebyl úplným překvapením. Už několik dní před volbami přisuzoval průzkum agentury INSA, o němž informoval iROZHLAS AfD 43 procent.
Přesto je to zlom. Nikdy předtím nebyla AfD tak blízko vlastní většině v některém z německých zemských parlamentů.
Už před volbami se proto v českých médiích o Sasku-Anhaltsku mluvilo jako o jakési politické laboratoři. Po volebním dni už to nebyl experiment, ale docela konkrétní problém. Že se tu psaly dějiny, se dá těžko popřít. Zajímavější je, jaké dějiny to vlastně byly.
…
