V 19.27 se otevřely žaluzie do popravčí místnosti. Na druhé straně ležela na lehátku připoutaná padesátiletá Christa Gail Pike. Intravenózní vstupy byly zavedeny, pentobarbital připraven. Žádná oprátka, žádná sekera, žádná popravčí četa. Moderní stát zabíjí moderně.

Pár dní před berlínskými volbami jsem stál v Kreuzbergu se štosem letáků Die Linke v ruce. Možná jsem si té nálady všiml právě proto, že se o dva týdny dřív volilo v Sasku-Anhaltsku.

[…]

S Finnem sedíme v jedné ostravské kavárně a povídáme si. Řeč se postupně stočí na Bedřišku. Finn pomáhá místním obyvatelům zhruba rok. Vypráví o dřevěných domcích, o plánech na jejich demolici i o lidech, kteří se rozhodli, že se svého domova nevzdají bez boje. Čím déle ho poslouchám, tím větší mám chuť to místo vidět na vlastní oči. Bedřiška není daleko. Finn má čas, já také. A tak se tam vydáváme.

Ještě ráno jsem seděl na semináři v Dolním Sasku se soudruhy a soudružkami ze Saska-Anhaltska. Večer jsem byl v kanceláři strany, díval se na televizi a sledoval, jak se jejich spolková země na obrazovce barví do modra …